Všichni
03.09.2009 | ostatní
Vzkaz:
Den dva Zpráva dne: Hanna Slomeová našla „své“ dítě! Psali jsme o tom včera – každému vyprávěla, jak jí tehdy nějaká maminka před odjezdem z Prahy malou holčičku, aby ji po cestě opatrovala. Strašně toužila vědět, kdo to byl. Dneska se setkaly. Z holčičky je už dávno babička a má sebou vnučku, která to celé popsala v deníku, který najdete v rubrice Přání a pocity. Je skvělé, že tenhle Wintonův vlak umožnil, aby se lidé po sedmdesáti letech zase našli! Jinak to byl dlouhý den. Z hotelu jsme odcházeli v šest ráno. Přejeli jsme skoro celé Německo, ale trvalo nám to asi deset hodin. Mimochodem, stejnou trasu ujede podle jízdního řádu současný rychlík za čtyři a půl hodiny. Ale v tom našem historickém vlaku to bylo příjemnější. Udělali jsme po cestě dvě skoro hodinové zastávky, protože lokomotiva musela načerpat vodu. Projížděli jsme údolím Rýna, kde byla jedna ze zastávek. Měli jsme nádherný výhled na hrady, které se tyčí nad řekou. Pak jsme zastavili přímo na břehu a fotili se všichni společně. Nakonec jsme kvůli filmařům zpívali českou hymnu. Třikrát. Přes den se ve vlaku pospávalo trochu víc než včera (to ranní vstávání), ale po obědě opět hrál dixieland. Už nebylo vedro jako včera, takže jsme do Kolína dorazili odpočinutí a večer jsme jeli na večeři do místní synagogy. Zítra jedeme do Holandska, kde nasedneme na trajekt – a před námi bude stará dobrá Anglie!
